Drobečková navigace

Úvod > Okolí > Památné stromy

Památné stromy

V průběhu letošního roku bychom Vás chtěli seznámit s památnými a významnými stromy v našich obcích, a to ať už se stromy stále živými tak i se stromy, které již bohužel neexistují. Tyto staré stromy tvoří pevnou součást historie našich obcí a lidí zde žijících, a proto jistě stojí za připomenutí. Jako podklad použijeme knihu Františka Hrobaře “Staré a památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách.” z roku 1949.

“Zásluhou tisku, školy, milovníků a obdivovatelů přírodních krás jsou ještě na českém severovýchodě, zejména v podhůří, staletí velikáni stromoví, kteří přečkali mocné nárazy zhoubných živlů přírodních. Zvláště pak uvědomělí majitelé stromů rodinných a rodových, které těší, že opatrují po předcích zděděné památné stromy, k nimž se pojí mnohá význačná událost rodová a které jsou působivé kouzlem mohutného a vznosného vzrůstu ochranné koruny nebo zahaleny v předivu dávných zkazek a tajemných pověstí, chovají k nim mnohdy až dojemnou úctu a lásku. Všude na našem venkově u božích muk, křížů a soch v poli, na samotách, na rozcestích, u cest a silnic, u kostelů a kapliček, na návsích, hřbitovech, selských dvorech, buď jednotlivě nebo ve skupinách i ve stromořadích, zastihneme tyto živé svědky minula, kteří tkví hluboko v půdě svými kořeny. Je to dávné a osvědčené citové spojení majitele, rodné půdy a stromů.

Staré a památné stromy, namnoze chráněné Památkovými úřady, náleží k rázovitým památkám naší krásné vlasti. Příznivý poměr našeho lidu ke starým stromům jest zděděný po předcích, kteří uctívali své bohy v posvátných hájích, jež jim šuměly nad jejich hlavami a v jejichž tajemném šeru a šelestu naslouchali pozorně a zbožně v těchto velebných chrámech přírody radám a pokynům, které jim vnukli jejich dobří bohové. Tato místa, kde jim i přinášeli děkovné oběti, byla chráněna a nikdo cizí nesměl překročiti posvátnou půdu hájenou.

Kdo by si nevzpomněl i na svůj strom mládí, ke kterému se rád a často uchyloval jako ke svému osvědčenému, věrnému rádci a nikdy nezradivšímu příteli, u něhož hledal útěchu i povzbuzení a kde potěšil a uklidnil svoje rozbolněné nitro.

Mohutnému starému stromu neuškodí prudký sluneční žár, častá bouře přežene se bez pohromy nad jeho korunou, blesk sjede do jeho vráskovitého kmene, ale obnažená rána se rychle zacelí. Prudký vichr rve listí a sráží i větve, ale tyto se zase rychle zazelenají a zřídka kdy ničivá síla větrné smršti rozvrátí velikána a ukončí jeho život, ačkoliv jinak zachází toliko sešlostí věku nebo někdy i zištností jednotlivců.

Obdivujeme se síle, kráse a architektonice stavby koruny. Mnohý bedlivě si prohlédne starý strom a věřte, že se poučí. Vnímavý pozorovatel a obdivovatel přírody naučí se od něho vytrvalosti, odvaze, nepovolnosti a síle. Pověst pak, která se vztahuje k památnému stromu, svým smyslem potěší hloubavého myslitele.

Obyvatelé podhorského okresu žamberského mají, jak jsem se přesvědčil osobním stykem a rozmluvou, opravdu velmi rádi staré stromy. Je mnoho pohnutek, často i hospodářského významu, které vedou zvláště venkovany k tomu, že popřávají stromům dosti místa u svých obydlí, jež jim ochraňují před větry a bleskem, poskytují milé pohovy v chladivém stínu po vykonané práci a odstraňují je většinou jen tam, kde jim překážejí. Poznal jsem i několik případů, kde mají stromy těsně u obydlí, jejímiž základy při vichru pohybují a přece je neodstraňují! Rádi jim dopřávají místa a starostlivě sledují jejich zdravotní stav. Mnohý z hospodářů měl již připravenou sekeru, chystal se překážející strom skáceti, ale když přišlo doopravdy, od úmyslu strom odstraniti upustil nebo rozhodnutí alespoň odložil.

Na mnoha místech byli nuceni majitelé stromy skáceti, poněvadž byly na místech, kde hospodářsky nebo komunikačně vadily. Je proto nejdůležitější pro vysázení nového stromu, který bude nejlepším pokračovatelem výchovné tradice úcty a lásky k stromům, předem dobře promyšlená volba vhodného místa.

O osudu mnohých zašlých starých stromů na žambersku jest málo známo a jen nejstarší pamětníci by mohli ještě něco zajímavého o nich vyprávěti. Pokud jsem mohl zjistiti dotazem sám, zahubila některé staré stromy velmi zhoubná větrná smršť, která se přehnala Žamberskem ze 7. na 8. duben 1941 a jíž padly za oběť rozsáhlé lesní plochy. Smutně vstupoval každý milovník přírodních krás do zničených lesních zákoutí a polesí okresu žamberského.”

Bohousová:

BUK LESNÍ (Fagus silvatica L.) (obvod = 3,00 m, výška 16 m, stáří = asi 180 let) nad pěšinou vedoucí z České Rybné do Žamberka u pole na lesním okraji v části “Na horce” na hranicích katastrů Bohousová a Česká Rybná, patřící dříve Charlesu Parishovi, velkostatkáři v Žamberku. Nízký, zdravý buk má silné větve v koruně, která jest souměrně košatá. V kůře jsou vyřezány již z minula křížky. Na kmeni visí obrázek visí obrázek Anděla strážce. Je tu klidno a zvečera smutno. Vypravuje se, že tu kdysi strašilo.

LÍPA VELKOLISTÁ (Tilia platyphyllos Scop.) (obvod = 3,10 m, výška = 25 m, stáří = 150 – 180 let) na dvoře u kolny Antonína Valacha, rolníky č. 37. Rovný kmen jest ve výši 5 m rozdvojen. Koruna pravidelně košatá. Prasklina v jinak zdravém těle jest téměř zacelena.

LÍPY MALOLISTÉ (Tilia cordata Mill.) (obvod = 1,95 m, 2,06 m, 1,80 m; výška = 18 m, 20 m, 15 m; stáří = 93 let) na kopečku nad silnicí u starobylé obecní zvoničky a kříže náleží obci Bohousové. Zdravé lípy byly prý vysázeny v r. 1848 na památku zrušení roboty. Stromy nejsou zvlášť silné. Stojí na opukové skalce s malou vrstvou ornice. Krajní lípy jsou porostlé na kmeni větvemi. Jedna z lip je rozdvojena. Kříž má letopočet 1816.

LÍPA VELKOLISTÁ (Tilia platyphyllos Scop.) (obvod = 2,90 m, výška = 20 m, stáří 90 let) na dvoře u sklepa Jaroslava Stárka, rolníka č. 39. Bezvadně rovný kmen 7 m vysoký přechází v pravidelnou košatou korunu, do níž jednou bez následků uhodilo. Strom, který kořeny vniká do sklepa, byl vysazen rolníkem Františkem Dostálem. Velmi rychle roste.

Záchlumí:

DUB LETNÍ (Quercus robur L.) (obvod = 3,43 m, výška = 18 m, stáří = asi 180 let) při silnici u hospodářského stavení s vikýřem č. 63, patří MUDr. Eduardu Šklíbovi, zemskému zdravotnímu komisaři t. č. v Havlíčkově Brodě. Zdravý strom, který nepřekáží, má rovný kmen, ve výši 2,00 m rozdvojený v pěknou široce košatou korunu. Jest prohlášen již dříve za chráněný.

JASAN ZTEPILÝ (Fraxinus excelsior L.) (obvod = 1,21 m, výška = 11 m, stáří = 25 let) na zahradě u polní cesty, v blízkosti kříže a starobylé zvoničky na pozemku Františka Cabalky, rolníka č. 57, jest ještě mladý strom s přímým vysokým kmenem a s pravidelnou korunou, který oživuje oba zmíněné objekty. Majitel se uvolil jasan chrániti po dobu svého hospodaření.

4 LÍPY MALOLISTÉ (Tilia cordata Mill.) (obvod = 2,12 m, 3,50 m, 2,00 m, 2,27 m; výška = 23 m, 26 m, 25 m, 23 m; stáří = asi 120 let) do lichoběžníku vysazené u kříže při silnici u hospodářství Ferdinanda Bečky, rolníka č. 30. Zdravé lípy u pískovcového kříže se sochami svatých a letopočtem 1826 tvoří pěknou skupinu, jež přispívá k okrase obce. Vysoké kmeny lip jsou obrostlé řídce větvemi. Jest zásluhou majitele, že tyto lípy dosud stojí. Jeho tchýně měla před jeho přiženěním se do statku úmysl lípy skáceti a dělníci byli již připraveni s pilou a sekerami lípu složiti. Před jejich skácením se zeptala mladého příštího hospodáře, co soudí o tom. Ten doporučil a projevil přání, aby lípy stály. Lípy byly zachráněny. Dělníci si rozdělili pecen chleba, posvačili a vrátili se domů.

LÍPA MALOLISTÁ (Tilia cordata Mill.) (obvod = 3,70 m, výška = 18 m, stáří = 180 let) před obytnou budovou Jana Ledra, rolníka č. 79. Zdravá lípa je ve výši 2,50 m rozdvojena a každý díl má ve výši dalšího 1 m souměrně umístěné 2 silné kloníky, tedy lípa jako dvoják jest změněna ve čtyřče s pravidelnou korunou zbavenou spodních větví, které stínily do oken. Na kmeni visí zasklený mariánský obrázek s lucerničkou. Bylo by dobře lípu v koruně stáhnouti, poněvadž jest blízko stavení.

LÍPA MALOLISTÁ (tilia cordata Mill.) (obvod = 3,00 m, výška = 25 m, stáří = 180 – 200 let) na dvoře Bernarda Hynka, rolníka č. 60, je ve výši 5 m rozdvojena a železným táhlem stažena. Do stromu uhodilo, ztratil oba konce vrchů. Lípa však vytvořila v těchto místech obloukovité větve, které doplnily ztracenou část koruny. Vrchy, jež zahnívají, potřebují odstranění shnilého dřeva, desinfekce a stříšky. V jednom vrchu hnízdí sovy. Na lípě visí budka pro špačky.

Litice nad Orlicí

2 Lípy malolisté (Tilia cordata Mill.) u hasičské zbrojnice u cesty (obvod = 2,02 m, 2,42 m; výška = obou 24 m, stáří = přes 100 let). Obě zdravé lípy poblíž kříže bez letopočtu mají jednoduchý kmen.

3 Lípy malolisté (Tilia cordata Mill.) u mostu u elektrárny na pravém břehu Divoké Orlice (obvod = 4,00 m, 2,14 m, 2,50 m; výška = všech 31 m, stáří = asi 250 let) stojí těsně u sebe a jejich koruny se sbližují tak, že to činí z dálky dojem jedné společné pravidelně do široka vyvinuté koruny. Jedna z lip je v koruně stažena a dole ve kmeni nad zemí neodborně zaplombována. Nebylo asi odstraněno před zacementováním shnilé dřevo. V zájmu uchování této opravdu pěkné skupiny v romantickém údolí letoviska Litic provede se odborné ošetření znovu.

Javor horní čili klen (Acer pseudoplatanus L.) jest ještě mladý, výšky 9 m. Stojí těsně u základu starobylé zvoničky při cestě na hrad, na rozcestí.

Buk lesní (Fagus silvatica L.) na stráni na pravém břehu Divoké Orlice ve směru severním od hostince (obvod = 3,40 m, výška = 29 m, stáří = 240 let). Pěkný, na pohled zdravý strom vyčnívá mohutnou korunou nad okolní les.

Lípa malolistá (Tilia cordata Mill.) na pravém břehu Divoké Orlice u kanceláře litické společnosti (obvod = 1,95 m, výška = 24 m, stáří = asi 85 let). Přímý, zdravý strom je ve výši 4 m rozdvojen. Koruna je normálně vyvinuta a několik větví sklání se nad řekou k zemi. U lípy je lavička.

Javor mléčný (Acer platanoides L.) (obvod = 2,40 m, výška = 26 m, stáří = asi 120 let) u sklepa Adolfa Dostála, truhláře, č. 12, jest zdravý, zdaleka v obci viditelný strom.

2 Lípy velkolisté (Tilia platyphyllos Scop.) (obvod = 2,39 m, 2,42 m; výška = 21 m, 23 m; stáří = hodně přes 100 let) jsou zdravé. Jedna z nich je ve výši 4 m rozdvojena a v koruně stažena. Stojí u sochy sv. Anny před hostincem.

5 lip malolistých (Tilia cordata Mill.) u t. zv. “Potštejnské lávky” u Divoké Orlice. Tři lípy jsou při obecní cestě na levém břehu řeky a u jedné prostřední jest pískovcový sloup s obrázkem Panny Marie (obvod = 3,80 m, 3,80 m, 3,00 m; výška = 32 m, 32 m, 31 m; stáří = asi 200 let). Lípa v louce o samotě je ve výši 5 m rozdvojena a její levý kloník se opět dvojí. Korunu má krásnou, pravidelnou, vysoce eliptickou.

Druhé dvě lípy, po stranách cestičky vedoucí k lávce, jsou rovněž zdravé, mohutné dvojáky, které se široce větví a některé větve sahyjí až k zemi. Lípy na pravém břehu Divoké Orlice (obvod = 2,95 m, 2,79 m; výška = obou 28 m, stáří = asi 200 let) jsou rovněž zdravé. Jedna je ve výšce 4 m rozdvojena a má korunu pravidelnou, druhá lípa je troják.

Dub zimní (Quercus sessilis Ehr.) (obvod = 3,47 m, výška = 27 m, stáří = 120 let) u myslivny č. 39, postavené ve vlašském slohu r. 1820, je krásný zdravý strom, nápadný 11 m vysokým kmenem, který jest od země mírně prohnutý. Nepatrné mrazové prasklinky na jižní straně jsou zaceleny. Koruna je pravidelná, široce kupovitá, ve vršku jakoby trochu rozběhlá. Z dálky připomíná lípu. Dub jest v rozdvojené koruně stažen.

Okolí zalesněného hradního kopce v Liticích i se zříceninou hradu na srázu nad Divokou Orlicí ve výměře 5,8534 ha, které podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty v Praze jest od roku 1925 prohlášeno za částečnou reservaci, jedinou toho druhu na Žambersku. Podle rozhodnutí bývalého Státního pozemkového úřadu v Praze ze dne 29. ledna 1926 ve věci ponechání nemovitostí majiteli podle § 20 přídělového zákona je ponechání půdy vázáno mimo jiné udržováním zříceniny hradu Litice v pietním stavu, případně jeho konservace bude se díti podle pokynů Památkového úřadu a hospodaření v katastru litickém bude se prováděti přirozeným zmlazením a tmavou sečí. Listnaté dřeviny budou i nadále udržovány a nebudou na úkor jich pěstovány výhradně stromy jehličnaté. Staré buky (zvláště mohutný při cestě k hradu – je o něm zmínka v soupise z r. 1923 a to o buku lesním u brány a v popise stojí: Kmen do prvních větví 3 m dlouhý, průměr 78 cm, výška 26 m, stáří 150 až 170 let – nyní tedy 168 – 188 let – soudě podle ostatních stromů, stav podle zdání zdravý, v kmeni jsou vyřezána jména výletníků) v oblasti litického hradu budou zachovány jako přírodní památky. Na stráních se značným svahem a to ve všech komplexech nebudou dobývány pařezy. V reservaci, která utrpěla větrnou smrští na severní straně, kde bylo vyvráceno více starších stromů a na jednom místě dole vznikla volná plocha, jsou zastoupeny hlavně jedle, smrk, buk, javor horní a místy i habr. U zmíněného již buku zjistil jsem obvod 3,00 m, výška 28 m. U jiného pěkného buku mezi 3. a 4. branou jsem naměřil obvod = 2,10 m, výšku 26 m a namátkou u smrků (obvod = 1,75 m 1,92 m, 2,36 m) a jedle (obvod = 2,07 m).

V. L. Andrle uvádí též litickou reservaci ve svém díle: “Přírodní památky v lesích župy královéhradecké a sousedních” (Hradec Králové, 1923).

Zřícenina hradu byla restaurována snad více z ohledu stálosti v budoucnu než na materiál a ráz stavby.

Každý rád zavítá sem do romantického údolí, lehce bez námahy vystoupí lesem na hradní kopec a ani se nenaděje a ocitne se před branou s dvěma vchody, která byla vystavena za Jiříka z Poděbrad, jenž tu rád prodléval v klidu, aby se zotavil. Za hlavní branou jsou ještě 4 další než se dojde na vnitřní nádvoří a k hlavní věži střechou kryté, kde byl vězněn nebojácný statečný kněz husitský, Václav Koranda, který tu ztrávil poslední léta svého pohnutého života, až konečně smrt vysvobodila jeho smělou, nepoddajnou a hrdou duši. Jeho pobyt na litickém hradě je vylíčen v románě Aloise Jiráska “Konec a počátek”.

Mnoho látky historické a pověstí přimyká se k okolí hradu Litice, ale milovník přírodních krás se tu pokochá pohledy v této částečné reservaci.

Na hradním kopci převládá ze stromů smrk, zvláště na západní straně s Kamennou sutí žulovou, dále jedle, javor horní čili klen, méně habr, zejména v silnějších stromech na straně severní, též tu spatříme jeřáb, babyku, lípu malolistou a dokonce na úpatí na západě jest několik borovic. Z kapradin tu rostou kapraď samec, osladič obecný, osladičec bukovinný a doubravní, puchýřník křehký, slezinník červený a zední.

Z keřů je tu málo zimolezu černého, něco svídy, krušiny, jívy i šípkové růže a jistě tu bude skryta i horská růže bez trnů.

Kolem stromů jsou porosty šťavele kyselého, pstroček, roztroušeně kokořík mnohokvětý a ve stínu vrbina hajní. Na volných plochách červená se vrbovka úzkolistá, tu a onde jsou rulík zlomocný, dobromysl. Z trav rostou nejznámější a to lipnice hajní, kostřava obrovská, třtina křovištní a rákosovitá; z nápadných květin jsou tu: náprstník hlinožlutý, dobromysl, jestřábník zední, věsenka nachová, locika zední, vrbovka chlumní, ze zvonků okrouhlolistý, kopřivolistý a broskvolistý, bika bělavá, divizna malokvětá, zběhovec plazivý, rozchodník velký, kozinec sladkolistý, kapustka, třezalka tečkovaná, hadinec obecný, konopáč sadec, samorostlík klasnatý aj. Samozřejmostí jsou tu houštiny maliníku, porosty jahodníku obecného a ostružiníku.

Na hradním nádvoří a u zdí spatříme běžné druhy jako podběl, jitrocel kopinatý, v křovišti netýkavku obecnou a jinde celou ještě řadu rostlinných druhů obecných.

Spokojeni odcházíme z této nyní státní reservace s pevným úmyslem opět navštíviti tento milý koutek naší krásné vlasti. - Lesy býv. velkostatkáře Ch. Parishe jsou nyní v majetku Správy státních lesů.

Smrk obecný (Picea excelsa Link.) (obvod = 2,90 m, výška = 16 m, stáří = asi 100 let) primáře ve Zlíně, MUDr. Bohuslava Alberta (Litice n. Orl. č. 42), jest pěkný zdravý strom stojící v parčíku, jenž splývá s hradním kopcem v tichém příjemném zákoutí, kde rád pobýval strýc jmenovaného, prof. vídeňské university, chirurg, básník a spisovatel MUDr. Eduard Albert, rodák žamberský, milovník přírody podorlické. Škoda, že vichr zbavil smrk vrchu, který byl znovu vytvořen 2 výhony.