Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie > Dějiny hradu Litice

Dějiny hradu Litice

Ve 13.století žil v západních Čechách rod Drslavců. Póta a Protiva vytáhli do povodí Divoké Orlice (dříve Vysoké) mezi panství Hronovců (Třebechovice), Kouniců (Rychnov) a Boskovců (Brandýs) a kolem roku 1300 založili hrad Litice. Jméno hradu dali podle hradu svého děda z Plzeňska. Pótu můžeme považovat za zakladatele hradu i podle toho, že již 22. září 1304 vyměnil polovici hradu Litice s králem Václavem za panství Borské. Od roku 1304 jsou Litice statkem královským. Potom byly Litice v majetku Jana Lucemburského, Karla IV., Jindřicha z Lipé a v roce 1371 získává Litice pan Boček z Kunštátu a Poděbrad. Tomuto rodu patří do roku 1492. Tato doba je nejslavnější v dějinách Litic. Pan Boček byl zastánce Husa. Syn Bočka Viktorín - zemřel 1. ledna 1427 v Pardubicích a zanechal po sobě syna Jiřího. Roku 1451 byl Jiří ustaven správcem království Českého a 2. března 1458 zvolen králem Českým. V té době dal Jiří hrad opevnit a udělal z něj reprezentační sídlo. Zajatcem Jiřího byl Václav Koranda, který byl v hradní věži vězněn a zde i zemřel. Po smrti Jiřího dne 22. března 1471 panství mění majitele a 26. října 1562 je panství prodáno Mikuláši z Bubna. Tomuto rodu hrad patří až do roku 1809. Od roku 1681 je hrad opuštěn, začíná chátrat a panství se přesouvá do Žamberka. Roku 1815 kupuje panství John Parish. V majetku rodu jsou Litice do roku 1948, kdy byly přes haagský mezinárodní soud prodány státu. Rod Párishů se odstěhoval do Kanady. V současné době potomci rodu žijí v Žamberku.

Znaky na bráně jsou: český lev, moravská orlice = znak zemský, pod ním je štít s cimbuřím s českým lvem = erb Lužický a vedle něj znak rodu Kunštátů.

Nápisy: latinský - Panujícímu l. p. 1468 králi Jiřímu. Pod štíty je český nápis - Tato věž dělána za nejslavnějšího krále Jiřího, krále Českého, markrabí Moravského. Všechno písmo bylo pozlacené, ale poustevník žijící na hradě kolem roku 1800 zlato seškrábal.

Současně s hradem vzniklo v podhradí i městečko - t.j. osada řemeslníků a chalupníků s městskými právy. Dokud byla vrchnost na hradě, bývaly zde výdělky dobré. Opuštěním hradu zašla i sláva obce. Ze starší doby zůstalo obecní razítko z r. 1740, na kterém je nápis „Mestic Litic“  a ve znaku věž hradu. K zajímavostem současné obce patří  žulové lomy, které začaly svou těžbu kolem r.1882, průkop masivem Hradního kopce zvaný "Myší díra", který byl vybudován v XVI. století za vlády Perštýnů, aby zamezil záplavám v obci a vodní elektrárna z roku 1931. V současnosti je obec rekreační oblastí s množstvím chat a je hojně navštěvována turisty, vedou přes ni turistické trasy a cyklostezky.

                                                                                               zapsal: Jaroslav Adámek

Hrad Litice

(podle průvodce Státního památkového úřadu v Pardubicích)

Strmé svahy kopců v podhůří Orlických hor dávaly na sklonku 13. století nově zakládaným gotickým hradům výhodnou strategickou polohu. Na vysokém ostrohu obtékaném širokým obloukem řeky Divoké Orlice vznikl před rokem 1300 hrad rodu Drslaviců, pocházejícího ze západních Čech, který zdejší území postupně osidloval a přenesl sem i jméno původního rodného sídla z Plzeňska. Mezi vlastníky Litice se objevují ve 14. století na krátký čas i oba lucemburští panovníci, Jan a Karel IV. Roku 1371 se Bočkem z Kunštátu usadil na hradě moravský šlechtický rod, jehož jedna větev se sňatkovou politikou a koupí statků poděbradského a pardubického panství naturalizovala v Čechách.

Podoba nejstaršího gotického hradu zůstala skryta pod rozsáhlou přestavbou, k níž po roce 1450 přistoupil Jiří z Poděbrad, pozdější český král. Na předchozí vrcholně gotickou etapu ukazuje zatím pouze dvoupalácové jádro hradu, které připomíná obdobné architektonické řešení ze 14. století na Helfenberku a Menštejně. Neklidná doba po husitských válkách, vyplněná vnitřními konflikty šlechtických svazů bojujících o moc v Českém království, z nichž jeden z nejsilnějších představovala strana podobojí Jiřího z Poděbrad, vyvolala nutnost zajištění bezpečnosti důležitého hradu. Panování krále Jiřího z Poděbrad od roku 1458 přineslo Čechám na krátkou dobu mír a klid. Přerušila jej v druhé polovině šedesátých let 15. století válka, vyvolaná tím, že papežská kurie podnítila odboj domácí katolické šlechty a požádala o zahraniční intervenci uherského krále Matyáše Korvína. Na tomto historickém pozadí se uskutečňuje rychlá výstavba hradu a jeho opevnění.

Atmosféra doby a měsťansko – šlechtické prostředí ovlivnily charakter architektury, celkové pojetí, v němž doznívá tradice 14. století po roce 1450 již koncepčně i výtvarně zastaralá. Vnější systém opevnění, do dnešní doby z větší části zachovaný, překvapuje dílčím nasazením dělostřelby při obraně hradu, což na jedné straně vyvolaly příznivé terénní podmínky, které nutnost náročných opevňovacích prací a dělových bašt snižovaly na nezbytnou míru, na druhé straně to můžeme přičíst celkové zastaralejší koncepci.

Přístupovou cestu na Litici odděloval na nejzranitelnějším místě parkán a hluboký příkop, přes který vedl padací most. Průchod zajišťovala vstupní věžovitá brána, tvořící se sousední strážnicí jeden celek. Průčelí brány zaujímá důležité postavení v českém výtvarném umění. Je jedním z  mála dokladů kamenosochařské tvorby šedesátých let 15. století, navíc je spojeno bezprostředně s osobou krále Jiřího z Poděbrad. Celkové provedení a osazení reliéfů svědčí o nízké umělecké úrovni sochaře pocházejícího z některé městské kamenické huti. Reliéf nad brankou pro pěší nese helmici s klenotem a čtyři erby – český, moravský, hornolužický a poděbradský – s nápisem, který oznamuje, že “tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále a markrabí moravského 1468”. Text datuje dokončení brány a zřejmě i celé poděbradské přestavby. Figurální reliéfy vlevo od branky představují Jiřího z Poděbrad se stuhou přes šat, ve spodní části je lidská maska a nad králem ve výklenku je postava stavitele s kladivem.

Vlastní bránu chránila čtvercová bašta a zalomená nárožní opevnění, která společně s další kruhovou baštou pod vnitřním hradem sloužily ve větší míře k použití dělostřelby, jak o tom svědčí dochované střílny typické pro poděbradské stavby.

Z vnitřního hradu se zachovalo do dnešní doby jižní křídlo se štíhlou hranolovou věží. Sály paláce, přístupné z nádvoří po padacím mostě do prvého patra, prosvětlovala vysoká okna se sedátky. Obytné místnosti ve druhém patře měly okna i na vnější straně hradu. Věž je nejpozoruhodnější architekturou na Litici. O vyšší umělecké úrovni provedení svědčí pozoruhodné portálky, kterými se nastupovalo z paláce, a klenby v jednotlivých podlažích.

Zadlužené panství koupil od synů Jiřího z Poděbrad Vilém z Pernštejna a spojil je s blízkým Potštejnem, kam přenesl správní centrum. Význam hradu klesal, a protože ani pozdější majitelé nevěnovali údržbě náležitou pozornost, proměnil se pozvolna ve zříceniny. Od roku 1562 Litici vlastnili páni z Bubna. 19. století znamenalo urychlení zániku jednotlivých hradních objektů. Opravy z let 1890 – 1894, z dvacátých a třicátých let 20. století stabilizovaly jižní palác a věž, která dostala dnešní ochoz a zastřešení.